1. Den, část 1

• ranní vstávání...není v cajku
• Karel nás vítá v obleku
• tyvogo...to je jak v pětihvězdovým hotelu
• probíhá briefing co kde najdem v kuchyni
• snídaně v plném proudu
• snažíme se dovolat na letiště jak je to s kuframa
• telefonování je tu pro horních nevím kolik miliónů
• dorazili jsme na letiště
• kolegové z Emerging markets nám vzali kódy od zavazadel a claim
• tím to skončilo
• žádáme o vpuštění do prostoru kde se vyhazujou kufry na pás
• světe div se, není to možné...museli od včerejška změnit proces (TQM tady fakt maká)
• náčelník hlídačů tvrdí, že máme dva kufry
• prý můj a eM
• jsme vpuštěni do prostoru k pásům
• Mája a Pavel jsou nuceni setrvat na pohodlné zemi uvnitř služebního vchodu
• hledáme kolem všech pásů svoje kufry
• nejsou tu...to je ale překvapení
• nejsou tu
• jinému náčelníkovi na přepážce složitě vysvětlujeme celou story
• je to boj, v celém Mexiku je totiž asi jen 14 lidí, kteří mluví a rozumí anglicky
• zkrátím to...
• našli se 2 (slovy dva) kufry z Hjůstnu...bohužel ne naše, ale alespoň něco, že?
• kufry jsou Pavla
• kamarád náčelník jde s námi k rentgenu
• tam zařizuje, abychom nemuseli mačkat červené tlačítko (princip vysvětlíme později)
• jsme venku
• Pavel a Mája mají radost
• jdeme na přepážku Continental
• sorry, 15 lidí umí anglicky
• dostali jsme telefon a máme volat Houston
• ...Hjůstne, máme problém...
• jedeme někam pryč a budeme čekat na dobrou zprávu po přistání alespoň jednoho ze šesti letů z Houstonu do Mexico City tento den
• sedáme do našeho Grand Busu a vyrážíme do víru velkoměsta
• plížíme se městským provozem ke Catedrala Metropolitana